Základní úkol dneška – nedopustit válku v Evropě a na světě
Jiří Jaroš Nickelli, ČSPB Mor. Třebová
Náš dnešní informační svět – a nejen ten, bohužel – je zachvácen jakousi "myšlenkovou Bílou nemocí", nemocí tisíckrát horší Svědků Covidových. Je to nemoc válkychtivých. Je to nemoc těch, kteří pro svůj byznys, pro své prebendy, a pro svou chvilkovou moc, se neštítí uvrhnout svět, do takové katastrofy, která může znamenat konec lidstva i konec planety Země.
V našem státě jsme neustále přesvědčováni vládou, že válka na Ukrajině se musí prodloužit až do "vítězného konce", který je díky aktivitě druhé strany v nedohlednu, ne–li v nekonečnu. Hlásá se nám – musíme ještě více zbraní, ještě více munice, a nyní musíme dodávat i letadla a naše vojáky.
Patřím k tisícihlavé rodině pozůstalých po obětech II. světové války. V naší republice to bylo na 360 tisíc rodin, a někteří, kteří přežili fronty nebo odboj, ještě žijí, i když jsou vysokého věku. Ale žijeme též my, pozůstalí. Náš hlas nikdy nemůže hlasovat pro válku, jakkoliv odůvodňovanou ideologií nebo bojem oktrojovaného "dobra proti zlu". Vzpomeňme na Čapkova "doktora Galéna" ze hry "Bílá nemoc" Zatímco Maršál viděl pouze hrdiny a slávu, doktor Galén viděl mrtvé, přestože byl vyznamenán za statečnost.
My přece nemůžeme dát za pravdu Maršálovi – my musíme dát za pravdu Galénovi.
Vzpomeňme na úvod II. světové války. Nemyslím ani anšlus Rakouska, ani okupaci Československa, ani napadení Polska – myslím na Španělskou občanskou válku, válku republiky proti fašismu, která skončila pro podporu agresorů druhé strany porážkou republiky a migrací jednoho milionu Španělů do Mexika a SSSR. Tam lze položit faktický počátek II. světové války, který děsivě připomíná počáteční občanskou válku na Ukrajině. Se všemi hrůzami, co k ní náleží. A my máme tyto hrůzy zvětšovat a prohlubovat??
Občané – zamyslete se nad mírovou iniciativou, kterou nám například předkládá sdružení míru, které reprezentuje i pan Martin Stropnický. Podle mne tudy vede cesta, jak bránit mír.
My bohužel nejsme neutrální stát, jako Rakousko nebo Švýcarsko, či Švédsko.
Nám byla sama idea neutrality ukradena již v 90tých letech minulého století, a strana, která ji reprezentovala, byla různými předáky z jejich individualistických a sobeckých důvodů zašlapána do země. Malé země, jako jsme my, Slovensko a jiné, by měly být vždy nejméně neutrální, aby zamezily rozšiřování válek na svá území – zvláště tehdy, když mají tak hrozné zkušenosti s poslední světovou válkou. Tvrzení, že "to nelze", vidím jako skvěle vypracované profesní lži různých předáků a jejich zájmových klanů.
Podpořme všechna hnutí, která protestují proti válce s důrazem, že mír je nejdůležitější věc, kterou potřebujeme.
Nebudou nám nic platné debaty o sociální situaci, nebo rozkolu tříd národa, když nám budou rakety a bomby padat na naši zemi, a když budeme plnit rakve našimi vojáky – pokud jejich těla vůbec ve válečné vřavě najdeme – a pokud nám nějaké rakve zbudou.
Nedopusťme nové vdovy, nové sirotky po mužích, kteří odejdou do válek, které nehájí naše území a náš život. My potomci po obětech a bojovnících II. světová války to máme právo říkat.
Občané – vzpomeňme si na výrok Julia Fučíka – "Lidé, měl jsem vás rád. Bděte!"
Zdá se, že jako národ doposud dostatečně nejen nebdíme, ale necháváme se vtahovat do války. Řekněte to na sociálních sítích, na shromážděních, na manifestacích, řekněte to poslancům, senátorům a vládě. Řekněte válce své rozhodné NE!
